Postřehy a novinky ...
...ze světa filmu

The Survivalist - recenze

Umění vytěžit z minima maximum tu ovládaji postavy i režisér 


Blízká budoucnost. Došly světové zásoby paliva a většina lidstva zemřela. Každý se snaží přežít, jak dokáže...

Muž beze jména žije v chatce v lesích. I s minimem, které mu poskytuje příroda, dokáže přežívat. Díky svým značným znalostem o využití dostupných přírodních zdrojů k přežití dokáže samostatně fungovat. Umí vyrobit olej do lucerny z kůry stromů. Používá moč jako hnojivo. A podobným způsobem se nebojí využít ani mrtvé lidské tělo. Pravidlem č. 1 je opatrnost a ostražitost. Za všech okolností. Jednoho dne se před jeho obydlím objeví dvě ženy...

Severoirský režisér Stephen Fingleton rozpracoval svůj krátkometrážní projekt Magpie do celovečerní stopáže a dává divákům lekci minimalismu. Vše výše zmíněné v prvním odstavci a další naznačené podstatné věci o hlavní postavě se dozvíme během prvních 15 minut filmu. Ty se odehrají bez jediného mluveného slova a doprovodné hudby. Divák si tak sám musí v hlavě domýšlet a dedukovat názory na hlavní postavu. S příchodem dvou žen se rozehrává šachová partie, jejímž hlavním tématem je důvěra. Nebo možná nedůvěra. Dokáže se trojice lidí v post-apokalyptickém světě chovat podle již nepříliš ceněných pravidel humanismu a navázat spolupráci, nebo se jen pokusí navzájem využít a při první vhodné příležitosti odstranit méně opatrného? 


Fingleton dávkuje informace postupně a nepospíchá. Některé záběry z úvodu filmu získají svůj význam až mnohem později v příběhu. Mluví se jen když je potřeba říci něco zásadního. Vše ostatní zastane bezeslovné herecké výrazivo a řeč těla. Postavy tohoto filmu nejsou ti, kteří si po počátečním oťukávání udělají táborák a začnou vyprávět veselé a smutné historky z minulosti. Film bez vlídných slov, úsměvů nebo snad velkého plánování.

Herecké trio Martin McCann, Mia Goth a Olwen Foueré je typologicky přesně vybrané. McCannovy výrazné lícní kosti a téměř neustále napjatý výraz ve tváři dobře dobře sedí k postavě, jejíž život závisí na neustálé ostražitosti. Nepěkná Mia Goth s výrazem znuděné hloupé venkovské holky, které je vše jedno, ale o to je nebezpečnější. A zajímavá bělovlasá Olwen Foeuré v roli ženy, které můžete hádat 50 nebo taky 65 let, ale bez problémů jí věříte její fyzickou zdatnost a silnou vůli. Ostatně tato herečka se objevila již v Tady to musí být Paola Sorrentina, který je známý tím, že si do svých filmů i do menších rolí vybírá fyzicky výrazné herecké typy.

The Survivalist v postapokalyptickém žánru samozřejmě neobjevuje nic zásadně nového, ale jeho síla tkví v tom co vše a jak elegantně dokáže vyjádřit s minimalistickými formálními prostředky. Od úvodního znázornění apokalypsy modrou a červenou linií, přes vedení herců s minimem mluveného slova až po jednoduché finále, kde se i pomocí jediné věty dokáže jedna z postav částečně vykoupit ze svých hříchů. V klíčové sekvencí filmu, zhruba v půlce stopáže, je najednou použit jeřábový shot, kdy se kamera odpoutá od našeho hrdiny a vytvoří mimořádně působivý, promyšlený dramatický záběr. Je to první a poslední jeřábový záběr a když si to uvědomíte a dáte do kontextu s tím, jak je točený zbytek filmu, tak nejpozději tady pochopíte, že tohle je sebejistý debut, kdy režisér ví co chtěl točit, jak to chtěl točit a jak a kdy přesně zapůsobit na diváka v ten správný okamžik. Nepochybuji, že Stephena Fingletona čeká zajímavá filmová budoucnost.

P.S. Moč jako hnojivo. A jak vyrobit olej z kůry si najděte.

hodnocení: 80%

Rob Roy, 20.2. 2016

Natáčení vysněného projektu Xaviera Gense se blíží

Adaptaci španělského bestselleru připravuje 5 let, natáčet se bude na Islandu


Francouzský režisér Xavier Gens se po několika letech vrací s filmovými projekty. Na přelomu dekády vzbudil nyní čtyřicetiletý tvůrce rozruch dvěma mimořádně násilnými snímky spadajícími do hororových subžánrů. Oba si našly mnoho fanoušků i odpůrců. Hixploatační Hranice smrti (2007) natočené ještě v domovině a koprodukční The Divide (2011), postapokalyptický příběh z bunkru natáčený v Kanadě. V textech o těchto filmech začal být Gens označován jako "francouzský řezník" a dodnes tyto filmy koketují s lehce kultovním statusem. Já osobně jsem v The Divide viděl posun od pouhého vyžívání se v násilí k vtěšímu zájmu o postavy a stejně jako já mnoho fanoušků drsnějších žánrů čekalo s čím přijde Xavier Gens příště. Bohužel se na několik let odmlčel, režíroval jen několik dílů francouzského seriálu a jeden díl hororové antologie the ABCs of Death.

Nyní se však zdá, že je zpět a plně aktivní. Koncem léta 2015 se upsal americké produkci a v září a říjnu v Rumunsku natáčel exorcistické hororové drama The Crucifixion od scenáristů Wanova V zajetí démonů.


A teď to hlavní. Od roku 2011 je spojován s adaptací španělského bestselleru Cold Skin spisovatele Alberta Sáncheze Piñola. Psychologický thriller odehrávající se na antarktickém ostrově na počátku minulého století se po letech průtahů a nejistoty (financování) zřejmě konečně dal do pohybu a natáčení se blíží. Natáčení španělsko-francouzské koprodukce bude probíhat na Islandu v chronologickém pořadí (velmi výjimečné, ale takto natáčel režisér již The Divide). Bezpochyby půjde o nejambicióznější Gensův film a jiný než jeho předchozí filmy, ostatně i v promo videu níže ho označuje jako svůj "passion project". Do rolí je zatím potvrzená španělská herečka Elena Anaya (Almodóvarovo Kůže, kterou nosím) a norský Stellan Skarsgard. Film je propagován kupcům i na právě probíhajícím film marketu v rámci Berlinale.


concept art Cold Skin


Promo video s komentářem režiséra můžete vidět zde, informace o Cold Skin začínají v čase 01:45  

http://www.babieka.com/cold-skin/


Rob Roy, 13.2. 2016

Dánské filmové ceny ovládl snímek o zneškodňování min.

Před pár dny Španělé a nyní i Dánové udělovali své výroční filmové ceny tomu nejkvalitnějšímu z domácí produkce. Robert awards možná poněkud překvapivě neopanovalo současné válečné drama A War uznávaného režiséra Tobiase Lindholma, ale jiný film dotýkající se válečné tematiky - Land of Mine (Under sandet). Překvapivě proto, že A War se jako snímek vyslaný dánskou akademií do oscarové soutěže v kategorii cizojazyčný film probojoval až do finální pětice titulů a dalo se očekávat, že se výrazně bude podílet i na zisku domácích cen. Lindholmův třetí film ale získal pouze jednu cenu - za herečku ve vedlejší roli. V české distribuci bude uveden pod hlavičkou Aerofilms v dubnu 2016 pod názvem Boj.


Land of Mine (Under sandet) režiséra Martina Pietera Zandvlieta předávání cen prakticky ovládlo. Zfilmování málo známé kapitoly národní historie, kdy 2000 německých vojáků bylo nuceno po skončení války deaktivovat více než 1,5 milionu německých min z dánského pobřeží (a více než polovina jich zemřela) získalo 6 ocenění a to ty nejvýznamnější. Film, režie, původní scénář, hudba, kamera a střih. Třetí režisérův celovečerní film tak pokračuje ve velmi úspěšném tažení. Promítal se na prestižních festivalech v Torontu, Sundance a před pár dny získal na festivalu v Rotterdamu cenu diváků.


Pět ocenění (hudba, kostýmy, vizuální efekty, adaptovaný scénář, nejepší film pro mládež) získala koprodukční pohádková fantasy Dcera čarodějky natočená podle knižní předlohy. Film, na kterém se podíleli i čeští tvůrci byl natáčen na lokacích v České Republice a v barrandovských ateliérech. Čeští diváci měli možnost snímek vidět v rámci festivalu severských filmů Scandi.

V běžné české distribuci lze vidět i komedii O kuřatech a lidech s Madsem Mikkelsenem, která si odnesla 3 ocenění (herec ve vedlejší roli, výprava, masky). Kompletní přehled cen zde.


Rob Roy, 10.2. 2016


Španělé rozdělovali filmové ceny - Goya 2016

Včera večer se v Madridu udělovaly španělské výroční filmové cen Goya. Místní kinematografii sleduji a můj dojem je, že letos španělská produkce nepřišla s tak atraktivními tituly jako minulý rok. Tam velké divácké i kritické ovace i na mezinárodním poli sklízela především dvojice filmů - retro kriminálka ze španělského venkova La Isla Mínima a argentinsko-španělský černohumorný povídkový film Divoké historky. Ten to nakonec dotáhl i do české distribuce. 

Letos ovládla udělování cen dramedie o přátelství dvou mužů a psa Truman (ano, to je ten pes), která bodovala v hereckých kategoriích a odnesla si i sošky za nejlepší režii a film. Zřejmě příjemný malý film, ale podle traileru a námětu to nevypadá jako něco s čím byste mohli sklízet úspěchy i v zahraničí.


V technických kategoriích (hudba, výprava, kostýmy, masky) se prosadil koprodukční historický film Nobody Wants The Night uznávané režisérky Isabel Coixet. Té se ovšem v posledních letech moc nedaří. Tento dobrodružně-romantický příběh z prostředí průzkumníků Grónska (a jejich manželek!) na počátku 20. století je podle ohlasů jeden z jejích nejslabších filmů. Otevírák samotného Berlinale 2015 sklidil tak špatné recenze, že plánovaná distribuce byla odložena a režisérka film v následujcíích měsících radikálně přestříhávala a upravovala. "Vylepšená" verze byla do španělských kin uvedena na konci listopadu. 

Za zmínku ještě stojí cena pro nejlepší adaptovaný scénář pro Perfektní den z prostředí humanitárních pracovníků. Snímek s mezinárodním hvězdným obsazením je nyní k vidění i v našich kinech. A brzy na festivalu španělských filmů La Película budeme mít možnost vidět i režijní debut Zanic (A cambio de nada), který získal ocenění pro nejlepšího nového režiséra a herce.

O několika zajímavých španělských filmech připravovaných na tento rok napíši něco v  dubnu. Kompletní přehled ocenění zde


Rob Roy, 7.2. 2016


Ben Wheatley natočí další verzi Mzdy strachu

Uznávaný a stále známější britský režisér (Seznam smrti, Pole v Anglii) se chystá natočit již třetí adaptaci knihy francouzského spisovatele Georgese Arnauda (v originále Le salaire de la peur, vydáno 1950). Příběh několika mužů, kteří s vidinou výdělku riskují životy při smrtelně nebezpečné přepravě silné výbušniny v prostředí Jižní Ameriky byl natočen poprvé již roku 1953. Film v režii Henri - Georges Clouzota se stal okamžitou francouzskou klasikou. Roku 1977 námět zpracoval William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla). Ten byl právě na vrcholu svých tvůrčích sil. Nákladný film se i přes své nesporné kvality stal velkým propadákem a téměř pohřbil kariéru svého režiséra. Dnes je považovaný za klasiku sedmdesátých let a jeden z nejlepších příkladů tzv. "chlapáckých filmů".

Ben Wheatley (1972) se v nedávném rozhovoru pro magazín Empire nechal slyšet, že jeho verze projde oproti předchozím zásadními změnami. Bude se odehrávat v Africe (jako knižní předloha) a především - v hlavní roli budou ženy. Film tak naváže na současný trend silných ženských postav ve filmech (Mad Max: Fury Road) a blížících se genderových předělávek (Ghostbusters). Snímek bude produkován mimo velká americká studia a zatím je v rané fázi příprav, začátek natáčení nelze očekávat dříve než ve druhé polovině roku. Na scénáři jako obvykle spolupracuje Wheatleyho manželka Amy Jump.

Wheatleyho dystopická sci-fi High Rise má v britských kinech premiéru v březnu a dokončuje postprodukční práce na akčním thrilleru Free Fire. Očekává se premiérové uvedení na některém z letošních festivalů.


Rob Roy, 4.2. 2016



Ben Wheatley
Ben Wheatley

Vyhlížím české filmy

Ano, prvních pár měsíců roku 2016 vypadá z hlediska české kinematografie až neuvěřitelně dobře. Nevím, kdy naposledy se během dvou měsíců chystalo do kin tolik kvalitně/atraktivně vypadajících titulů. Některé již mají pozitivní ohlasy,  u jiných můžeme na kvalitu usuzovat zatím jen z ukázek.

Za necelé dva týdny to odstartuje chválený Rodinný film. Režisér slovinského původu Olmo Omerzu (1984) vystudoval FAMU a za svůj absolventský film Příliš mladá noc získal v roce 2012 Cenu české filmové kritiky pro objev roku. Rodinný film je jeho celovečerním režijním debutem a  předchází ho pověst povedeného počinu z menších zahraničních festivalů. Oproti dalším níže zmíněným titulům nejméně nápadný film, ale mě v kině určitě neujde. V pražském metru již můžete vidět plakáty.


Na začátku března nás čeká Polednice, další celovečerní režijní debut mladého tvůrce, Jiřího Sádka (1989). Pozornost budí film již jen proto, že jde o pokus o psychologický horor (inspirovaný básní K.J. Erbena samozřejmě), což je v českých kinematografických vodách naprostá rarita.


Hned týden poté, 10. března, nastoupí do služby Rudý kapitán, detektivní thriller podle jedné z úspěšných knih slovenského spisovatele a stále aktivního kriminalisty Dominika Dána (jde o pseudonym, autorovu pravou identitu zná málokdo, zajímavý rozhovor s autorem např. zde). Režisérem je Michal Kollár (1978), režijní debutant, ale již zkušený producent českých filmů (naposledy Klauni s Jiřím Lábusem)


A 24. března přijedou do českých kin další debutanti, tentokrát režijní duo Tomáš Weinreb (1982) a Petr Kazda, absolventi FAMU,  se svým filmem Já, Olga Hepnarová. Troufám si tvrdit, že před třemi týdny o tomto projektu věděl málokdo, ale i běhém té krátké doby se vyhoupl mezi nejočekávanější české premiéry roku. Zásluhu na tom má více faktorů. Oznámení světové premiéry na blížícím se prestižním světovém festivalu Berlinale (první promítání 11. února) a to dokonce v pozici zahajovacího filmu sekce Panorama. Dále na české poměry mimořádně působivý trailer, který se okamžitě po zveřejnění začal lavinovitě šířit sociálními sítěmi. A samozřejmě již z podstaty atraktivnost námětu - příběh poslední popravené ženy v ČSSR, třiadvacetileté Olgy Hepnarové. Je potřeba také dodat, že jde o koprodukci s Polskem (kameraman a hlavní herečka jsou polské národnosti), Slovenskem a Francií. Scénář a režie je ale plně dílem výše zmíněných českých mladých režisérů. 

Za měsíc budeme vědět víc o kvalitě těchto titulů. A představíme si dva další zajímavé - dubnové -filmy.


Rob Roy, 3.2. 2016